065_ale_utrhli_jsme_packu_razeni.jpg

Nejnovější články

Petanic II zamířil do Nizozemska

Autor: P. Novotný  •  Vydáno: 31.10.2010 20:58  •  Přečteno: 3064x

SAIL Amsterdam 2010

Autor: Admin  •  Vydáno: 15.10.2010 17:44  •  Přečteno: 2920x

Nejčtenější články

Na lodi vyrobené z pet lahví jsme sjeli Amsterdam

Autor: S. Svoboda  •  Vydáno: 2.9.2010 19:00  •  Přečteno: 3466x

Kde je Mattoni, tam to... plave

Autor: P. Novotný  •  Vydáno: 12.7.2010 6:00  •  Přečteno: 3439x

Vodní den

Autor: S. Svoboda  •  Vydáno: 13.7.2010 15:49  •  Přečteno: 3316x
TOPlist
Kategorie: Aktuality, Napsali o nás

Petanic se vydal do Prahy

Článek z časopisu Packaging, odborného časopisu pro obaly, logistiku a transport.
květen – srpen 2010 (75), ročník 14

Pro ty, kdož třeba jen zpovzdálí sledují práci velkých recyklátorů plastových obalů od nápojů, Standy Svobody a jeho ženy Milady, je tu dobrá zpráva: Petanic dobyl Prahu! Ne jako Švédové, vojska generála Windischgrätze nebo podobní dobyvatelé pomocí děl a pěchotních oddílů, nýbrž po vodě. Nebo spíš na vodě? Podívejte se, spolu s Petrem Novotným na to, co se dělo 17. a 18. dubna na výstavě „Lodě na vodě" ve starodávném pražském Podskalí a posuďte sami.

Kanoe, kajaky, „čtyřky" a „osmy" s kormidelníkem i bez něj, obyčejné loďky i onasisovské jachty, to vše bylo v onen víkend uprostřed dubna zakotveno či přivázáno ke břehu mezi železničním mostem a Jiráskovým náměstím. Zatímco do pátku urputně lilo, v sobotu se sluníčko rozhodlo, že bude k vodomilům vlídné. A vydrželo až do neděle.

Defilé páně Kocfeldy

Kousek od mostu, tam, kde spadák nábřeží nájezd od Výtoně, jsou schůdky do vody a malé zábradlí. Právě sem dorazil ve středu navečer konvoj aut a za jedním z nich, na přívěsu nám známý Petanic, loď vyrobená přeloučským nadšenci z láhví od minerálky Mattonni. Společnost Dutchmasters, zajišťující výlety loďmo po holandských kanálech, reprezentovaná Danielem Hagenem, který na Petanic trpí, tu rozbila svůj informační stánek. A právě ona to byla, která sem plastový zázrak i s jeho lodníky přilákala a postarala se o jeho prezentaci. Zábradlí a schůdky nořící se pod mostem do stříbropěnné Vltavy se tak na dva dny staly kotvištěm možná nejpodivnější lodi, která kdy mezi pražskými břehy proplula. Samozřejmě ne jako seriózní exponát výstavy Lodě na vodě, nýbrž jako kuriozita na jedné straně a praktický návod na využití PET láhví na straně druhé. Ještě krátce zkusíme, zda je vše v pořádku a předáváme Petanic legendárnímu kapitánu Pavlu Kocfeldovi, který ji ve čtvrtek dopoledne, ve flotile ostatních lodí proveze při zahajovacím ceremoniálu před hlavní Tribunou. „Chcípne" mu při tom motor, ale on si, věren své pověsti, bleskově pomůže, motor znovu nahodí, aby se za hromového potlesku všech přítomných, po několika elegantních kličkách a obratech, vrátil zpět pod most.

Petanic mezi lidmi

V pátek Petanic odpočívá, ale v sobotu si nestačíme ani dopít ranní kávu a jsou tu první zvědavci Jedna otázka střídá druhou a kolem poledne si uvědomujeme, že málokoho napadne zeptat se nás na něco jiného, než:
1. „Z kolika láhví je to prosím vás postavené?" (Zhruba z jednoho tisíce.)
2. „Jak dlouho jste to proboha stavěli?" (Průběžně, během zimya jara.)
3. „Kolik lidí to unese?" (4-5 osob normálních postav, ale brzy uvidíme, že i více.)
4. „Jak ty láhve drží pohromadě?" (Následuje podrobný pracovní postup včetně ukázek.)
5. „Mohli byste nás prosím svézt?" (Ano mohli, a odrážíme od břehu.)

Vyprávíme a jezdíme do posledního dechu a do poslední kapky benzinu. Kolem jedné hodiny, právě když obědváme, přibíhá Daniel Hagen a strká nás zpátky do lodi: „Pořadatelé vás chtějí na podiu!" Takže vyplouváme a zanedlouho již vyprávíme moderátorovi i všem okolostojícím - z kolika láhví je to postavené, jak dlouho jsme to stavěli, kolik.... no však už víte. A ledva jsme přivázali Petanic zpátky k zábradlí, koukáme, že se k nám řítí nějaký mladík a hned spustí - že jsou z televize ČT 4 a jestli bychom je nesvezli, že by se jim to hodilo do nějakého magazínu, no zkrátka, než se nadějeme, máme v lodi o dva chlapíky víc, o velké televizní kameře ani nemluvě. Ten, co sedí vedle mne, se mě horečnatě snaží obléknout do nějakých drátů, na jejichž konci se bimbá mikrofon, ten s kamerou sedí na přídi, potí se a mlčí. „Zvuk, nemám zvuk," křičí kdosi, zřejmě režisér, který nás během plavby objíždí v jiném člunu a vytváří nebezpečné vlny. „Bodejť bys ho měl," mumlá si pod vousy reportér vedle mě, „když se bojím i zakašlat, natož instalovat tadyhle na kormidelníka mikroport." Ani se mu moc nedivím. Těžce přeložený Petanic se při sebemenším pohybu kohokoli z pasažérů výhružně vlní a prohýbá, nemluvě o tom, že Standa s Miladou, sedící vzadu již mají mokro až po koníky. „Ta kamera stála milion," slyším konečně promluvit toho na přídi. Jeto ostatně jedna z pouhých dvou vět, které za celou akci pronese. Ta druhá zazní až po přistáni: „Takhle jsem se nebál ani v Iráku."

Neděle na vodě

V neděli dostáváme vzácnou návštěvu. Z nenápadné mladé paní, která se shání po Standovi Svobodovi, se vyklube výtvarnice Veronika Richterová a i jejího společníka fotograf Michal Cihlář. Veronika si, stejně jako my, našla cestu k plastovým obalům, jen na to šla poněkud jiným způsobem. Vytváří z nich nádherné objekty, takže například taková její PET flóra a PET fauna stojí rozhodně za shlédnutí. Její růžičky, narcisy, mučenky jako by byly právě přineseny ze záhonu a „lahvový" krokodýl se tváří, že vám musí každou chvíli ukousnout nohu.
Další skupinou, která se o Petanic živě zajímá, jsou rybáři. Zpočátku nám to přišlo zvláštní, ale jen do té doby, než jsme si uvědomili dvě věci. Za prvé, na co takový rybář loďku vlastně potřebuje? Ráno odrazí od břehu, ujede 20 metrů, spustí kotvu a nahodí. Odpoledne vytáhne vlasec i kotvu z vody a vrátí se na břeh. Žádné vysilující vodácké výkony, žádné regaty, prostě odpočinek na vodě. Nepotřebuje většinou ani motor, stačí mu vesla. A za druhé, za běžnou kovovou nebo dřevěnou rybářskou loďku dnes dáte 10 až 15 000 Kč! Proti tomu jsou náklady na výrobu PET lodě prostě směšné.
A tak vysvětlujeme, vozíme náhodné návštěvníky, které okouzlila jednoduchost stavby plastového člunu i „pochybovače", kteří nejprve nevěří, že se na něčem takovém dá plout, aby pak tři metry od břehu nadšeně povykovali: „Mámo, vyfoť mě, hele, jak plavu!"
Jezdi s námi maminky s dětmi, zatímco tatínkové si naši loď fotí či malují, loudí technické detaily a v koutku duše začínají nenávidět ty občany, kteří plastovou láhev před odhozením do kontejneru „sprostě sešlápnou".
Dobrá věc se podařila a z letmého nápadu přeloučských nadšenců vyrostl fenomén jménem PET loď. Fenomén, který v sobě spojuje jedinečné využití vysloužilých nápojových obalů s hravostí a nadšením při stavbě a plavbě. A ještě něco. V „zápalu boje" jsme si v jednu chvíli uvědomili zvýšený počet návštěvníků naší „plastové expozice", kteří třímali v rukou jakési kartičky a ptali se, jaké že má náš Petanic číslo. Neměl žádné, pochopitelně, nebyli jsme tu jako exponát, spíše jako exotická rarita. Až v závěru výstavy jsme se dozvěděli, že nás ti dobří lidé chtěli přihlásit do soutěže o nejlepší loď! Mezi plachetnicemi, kluzáky, rychlými čluny a jachtami jejichž ceny začínají na třech milionech korun! No není to nádhera?

img   img   img

print Formát pro tisk